Mistři klasické české hudby

Letos si připomínáme 200. výročí narození Bedřicha Smetany, českého skladatele a otce české hudby, který se narodil 2. března 1824 v Litomyšli v tehdejším Rakousku-Uhersku. Považoval se za velkého vlastence, což se odrazilo v jeho hudební tvorbě. V roce 1874 zcela ohluchl, což mělo nedozírné dopady na jeho hudební kariéru a jeho celkový zdravotní stav se v nadcházejících deseti letech začal rapidně zhoršovat. Je zajímavé, že přesně v tomhle období složil svá největší díla, jako cyklus symfonických básní Má vlast, kde vyjádřil lásku k české zemi, své vlasti, kterou musel kvůli rozvoji své hudební kariéry opustit tváří v tvář tehdejší politické realitě. Mezi jeho nejslavnější opery patří Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách, kterým se dostalo velkého mezinárodního ohlasu.

V tomto roce rovněž slavíme 120. výročí úmrtí skladatele Antonína Dvořáka, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů klasické hudby 19. století ve stylu romantismu. Pro jeho dílo je charakteristické začleňování prvků české lidové hudby, které byly pro tehdejší vážnou hudbu typické. Už od dětství se věnoval hudbě – hrál na housle, klavír a varhany. Nejprve studoval ve Zlonicích a později, v letech 1857-1859, i v Praze. Již během studií rozvíjel své nadání. Jeho prvním velkým úspěchem byla premiéra kantáty Hymnus (Dědicové Bílé hory) v roce 1873. Ve stejném roce jeho věhlas získal mezinárodní rozměr díky vydání své první sbírky Slovanské tance. Jeho hudební kariéra byla oceněna řadou vyznamenání, včetně titulu čestného doktora hudby na univerzitě v Cambridge v roce 1891 a doktora honoris causa pražské Univerzity. Svou profesionální kariéru strávil jako ředitel Národní hudební konzervatoře v New Yorku, avšak v roce 1895 se vrátil do Čech, kde byl jmenován ředitelem Pražské konzervatoře. Zkomponoval více než 400 děl a mezi ty nejproslulejší se řadí: Humoreska (1894), Jakobín (1887-1888), Čert a Káča (1888), Rusalka (1901) a Symfonie č. 9 e moll s podtitulem "Z Nového světa“, kterou poslouchali američtí kosmonauti roku 1969 v Apollu 11, když jako první lidé na světě přistáli na Měsíci. Antonín Dvořák zemřel 1. května 1904 v Praze a je pochován na Vyšehradě.

Když už je řeč o významných skladatelích českého původu, nelze opomenout Leoše Janáčka, který se na rozdíl od dvou již jmenovaných dostal do povědomí v pozdějším věku. Narodil se 3. července 1854 v Hukvaldech jako deváté dítě rodičů Jiřího a Amálie Janáčkových. Inspirován především tradiční moravskou hudbou vytvořil vlastní hudební styl. Poprvé se proslavil operou Její pastorkyňa, která měla premiéru v roce 1904 v Brně a otevřela mu cestu na evropská divadla. Je autorem mnoha oper, například Káťa Kabanová nebo Příhody lišky Bystroušky, Sinfonietta, Glagolská mše, Rapsodie pro orchestr, dva smyčcové kvartety a další komorní díla. Svou poslední operu s názvem Z mrtvého domu napsal v roce 1930. Zemřel 12. srpna 1928 v Ostravě na zápal plic a byl pohřben v Brně.